Obloha je hvězdným plechem pobita po dláždění klapotají kopyta na nároží mlha leží a kůň stěží nocí běží drožkářův stín po zdech tiše klopýtá Na nároží narazil však na muže který čeká kdo mu z louže pomůže má potíže zemská tíže ho nutí, že spad z refýže takže níže upadnout už nemůže V hlavě mám podivně vínu dávám vinu že se tu měsíce plouží, ale hrozně let' a protože děsnou kocovinu ale hroznou kocovinu drožkáři na nároží pak řek' Za tři zlatý zuby bouřko na kozlíku voz mě do večera kolem náměstí za čtyři úsměvy nebo za šest vzlyků předhoň to moje neštěstí Když je ti to málo on ti někdo přidá poňská síla se snad tolik neplatí za to přec ti stojí jedna lidská bída abys trhnul trochu opratí. Za tři zlatý zuby bouřko na kozlíku voz mě do večera kolem náměstí za čtyři úsměvy nebo za šest vzlyků předhoň to moje neštěstí Když je ti to málo on ti někdo přidá koňská síla se snad tolik neplatí za to přec ti stojí jedna lidská bída abys trhnul trochu opratí abys trhnul trochu opratí.