Já nosila jsem v sobě tajný přání když Františkovi aplaudoval sál zpívat s ním a třeba do svítání všechny písně, které on by znal... Ten diblík dneska diblíkem už není a pořád zpívá jako o život, na tom se už sotva něco změní, když zkusíme to podle stejných not. R: My dva a s námi ranec plnej písní co se za ty roky posbírá kdo jako my dva po životě žízní sám barevný šál v rukách prostírá. My dva a s námi požehnaně křížků ráno se vždy půjdem poklonit naše sny už nabírají výšku vždyť stačí dlaně větru nastavit... Já hladila mu často zlatý vlasy a loudila o jeden pohled víc, když zpívá, tak proč od rosy mám řasy a ruměnec mi přebarvuje líc... Ta malá holka ke zpěvu má vlohy a úsměv, kterej umí čarovat, tak čert vem´ její trochu krátké nohy, hlavně, když se na nich může stát... R: My dva ... Tréma zase hlasivky nám svírá a píseň zní jak vítr v údolí, ať nás nikdy neopustí víra a co chce, ať si říká okolí... R: My dva...