1. Děvče, já nevím, kdo z nás dvou dýl tady čeká, ty nepředstíráš a já jako druhou kávu srkám, jsme tu jak zbytečné bóje a lidi jako řeka. 2. Děvče, je po půl a passé je pro nás další celá, v pasáži průvan a hudba nezní, jak před chvílí zněla, zvu tě na doušek zapomnění, kdyby jsi chtěla. R: Můžeme jít na prachbídný film, anebo tam, kde se tančí, nebo vyplouvat z davu, ztratíme pár slov, pár doteků, a nemusíme hlavu. *: Děvče, nic nevíš, já dál stojím u vystydlé kávy, smutek mi brání a zdá se, že přišel ten tvůj pravý, zve tě na doušek usmíření a já můžu sám jít na prachbídný film anebo tam, kde se tančí, nebo vyplouvat z davu, [: tak se stmívá, nikde kolem žádná vamp, žalmy zpívám světlům pouličních lamp. :]