1. Přišel jsi z dálky, písničku v očích, jak ses na mě smál, naše každodenní hádky ten úsměv jako vítr vzal, noc plížila se k ránu a já ti tála v náručí, tak jako písek, co se přesýpá tam, kam mu vítr poručí. R1: Někdy se mi zdá, že tvý dlaně svítí tmou, opuštěná s půlnočním větrem nad hlavou. 2. Sedím tu a prohlížím si bílej prach, stopy tvých kroků v našem souznění, přinesl's ho na botách, tuláci po hvězdách se nemění, jsem pro tebe jen přístav, ale jsem šťastná, že smím být, jsem klidná zátoka i chladný stín, jsem prostě všechno, co chlap musí mít. R2: Snad někdy se ti zdá, že jako maják svítím tmou, to když jsi sám na prašný cestě za dálkou. R2: G Emi Ami D G Emi(-) 3.=1. + [: tam, kam mu vítr poručí ... :]