1. S očima dokořán hřála mě bříšky prstů, nikdy jsem nebyl tak sám. Zpívala hlasem vran moudrostí svatých z mostů, čistá jak vzduch zimních rán. R: To někde odněkud Bůh smazal pár vět a dal mi křídla a rozšířil svět. A já se ztratil jako kluk v buši prvního flámu, jako brok který uvízl v trámu, voják v plné polní před vraty chrámu, poslední Mohykán. 2. Tak trochu po hvězdách, trošku po nedozrání, voní dech mladých vín. Po chlebu a po hrách dojde i na hledání, společných krásných vin. R: To někde odněkud Bůh smaže pár vět a dá mi křídla a rozšíří svět. A já se ztratím jako kluk v duši prvního flámu, jako brok který uvízl v trámu, voják v plný polní před vraty chrámu, poslední Mohykán, poslední Mohykán, poslední Mohykán.