capo II 1. Tam pod vězeňskou zdí jsem zaslech' dívčí nářek: "Milý, ty mě necháš samotnou, že jsi z panské sýpky krad', když tvé děti měly hlad, v dálce vězeňskou loď vidím zakotvenou." R: Ptákům, těm křídla nevezmou, dál vznášejí se volní oblohou, kde jsou oni a kde jsme my, naše láska a naše sny, jenom zármutek teď zůstal nad krajinou. 2. Hlas za vězeňskou zdí jí tiše odpovídá: "Je pozdě, lásko, nesmíš litovat, vždyť proti pánům jsem se zved', chtěl jsem změnit tenhle svět, teď musíš naše děti vychovat." R: 3. Za hrází přístavní noc bledne do svítaní, temný obrys lodi splývá s pozadím, těžko se slova nachází, ať tě, lásko, Bůh provází na cestě k dalekým břehům australským. R: + kde jsou oni a kde jsme my, naše láska a naše sny, jenom zármutek teď zůstal nad krajinou ...