1. Ten, kdo jedenkrát poznal tu zem, navždy patří k ní, tu zem, jejíž píseň jak džbán duši tvou naplní, když se kvetoucí vřes zrcadlí v hladinách jezerních, věčný čas všechny legendy dávné si ukrývá v nich. 2. Pojď poslouchat písně, co na kopcích déšť vypráví, když se kapradí dotýká mraků, padá do trávy, v jeho písních vždy zaznívá naděje, radost i žal, nitky příběhů minulých, dob, co čas s sebou vzal. 3. Pojď se na chvíli podívat tam, kde život je sen, do kopců, když v nich vychází slunce a noc mění v den, když se modravé paprsky řek zatřpytí v údolích, náhle cítíš, že starosti tvé se utápí v nich. 4.=1.